Žena chce novou televizi. A pověřila mne úkolem obstarat novou. Zašel jsem tedy do specializovaného obchodu, abych se poradil s odborníky.
Vybral jsem značkovou prodejnu v centru Prahy. Vstoupím a chvíli si prohlížím vystavené zboží a zároveň se rozhlížím, abych vyslal personálu signál, ze něco hledám. Zabralo! Již ke mne kráčí mladý muž s úsměvem na rtech a ptá se, jak mi může pomoci. Výborně. Uvádím mladíka do situace: “Žena chce novou televizi. Ale chce, aby stála na stojanu. Prodáváte i stojany?” Mladík zakroutí hlavou, pokrčí rameny a odpoví: “Stojany bohužel neprodáváme. Na shledanou.” Otočí se a odchází dokončit hovor s kolegou. Koukám za ním a nevím, zda se mám smát nebo plakat. Také pokrčím rameny a odcházím. Televizi koupím jinde.
Prodavač zjevně promarnil svou příležitost prodat. Chytl se první možnosti, jak mne odmítnout. Nezeptal se, co vlastně chci, jaké mám představy. Nakonec máme novou televizi, a stojí nám na skříňce z IKEA.