Popíši vám cestu, jak otevřít dveře k zákazníkům, o kterých se vám ani nesnilo, a přitom udělat dobrý skutek. Tedy pokud jste zároveň připraveni věnovat svůj čas a energii pro charitu. A myslíte to s pomocí druhým skutečně vážně.
Cestou není se připojit k nějaké existující charitě a doufat, že tam někoho potkáte. Klíčem k úspěchu je vymyslet charitu vlastní. Tu pak budovat. A pokud vymyslíte charitu, která vyvolává zájem vašich klíčových zákazníků, otevře vám to dveře v těch nejhornějších patrech těch největších firem. A to i proto, že velké firmy mají zajeté procesy, jak zpracovávat nabídky dodavatelů, nabídky uchazečů o práci i žadatelů o charitativní příspěvky. Pokud ale vymyslíte něco, co zní zajímavě a zároveň se nedá jednoduše přiřadit do kompetence nějakého běžného referenta, dostanete se do kanceláře k hodně vysoko postaveným lidem. A to vám nakonec pomůže i k prodeji.
Tuto cestu jsem si sám vyzkoušel na začátku své trenérské kariéry, kdy jsem intenzivně hledal zákazníky a měl jsem dojem, že obvolávání personalistů mě začíná nudit. Dočetl jsem se o nějakém americkém projektu, kdy velké technologické firmy sponzorovaly IT kurzy pro mladé lidi z chudinských čtvrtí, kteří by se jinak s velkou pravděpodobností dostali na dráhu zločinu. Systém byl jednoduchý, jedna firma sponzorovala jednu třídu o počtu zhruba třiceti lidí. Kurzy byly pro účastníky bezplatné, trvaly 1-2 měsíce každý den a na jeho konci uměli účastníci něco, co sponzor potřeboval. Sponzor měl přednostní právo udělat pohovory se všemi účastníky a nabídnout práci těm, kteří splňovali jejich kritéria. Podle statistik sponzoři přijali v průměru 7 lidí z každé třídy. U nás sice nemáme chudinské čtvrti plné drogových dealerů jako v USA, ale uvažoval jsem, že máme sociální skupiny, které se těžko uplatňují na pracovním trhu a přitom je tam jednoduše překonatelná bariéra – třeba vracející se matky z mateřské dovolené, vysokoškolští absolventi z méně perspektivních oborů nebo mladí lidé ze severních Čech a severní Moravy.
Tento projekt mě natolik nadchl, že jsem se rozhodl jej v Čechách „okopírovat“. Zeptal jsem se svých známých z neziskovek, zda něco takového u nás existuje. Dozvěděl jsem se, že ne. A tak jsem si řekl, že když seženu sponzora, tedy zákazníka, lehce mezi svými známými najdu někoho schopného, kdo bude schopen projekt realizovat. Klíčem bylo sehnat zájemce s rozpočtem.
Oslovil jsem své známé v IT firmách, o kterých jsem se domníval, že by je to mohlo zajímat. Nezaujalo to nikoho z nich. Ale každého z nich jsem na závěr schůzky požádal, aby mi mezi svými známými a obchodními kontakty našel 2-3 další lidi, kteří by o tento projekt mohli mít zájem. Těm jsem projekt představil, a vždy jsem je na konci požádal o otevření dalších dveří.
Musím zdůraznit, že jsem na žádné z těchto schůzek NEPRODÁVAL svůj byznys. Jen jsem se představil jednou větou, řekl jsem, že jsem trenér a že mám vlastní firmu. Ale to jsem často ani nemusel, než se dostanete na schůzku k vysokému manažerovi velké firmy, tak vás velmi často jeho asistentka proskenuje na webu, takže ten člověk velmi dobře ví, kdo k němu přichází a co má za sebou. A ten člověk čeká, zda mu začnete prodávat, nebo ne. Pokud nezačnete, a držíte se domluveného tématu schůzky, získáváte si důvěru.
Pracoval jsem na tomto projektu asi půl roku. Nakonec se neuskutečnil, což mě skutečně mrzí. Ale mému byznysu pomohl na několika rovinách:
Netvrdím, že to je zázračná metoda a netroufám si odhadnout, jaká je návratnost časové investice. Ale pokud vás nudí bušení na zavřené dveře a chcete zkusit něco jiného, můžete to vyzkoušet. Doporučuji ale si vybrat takový projekt, který vás skutečně chytne za srdce, jinak vás prohlédnou a bude to blamáž.
Pokud vás tato netradiční metoda zaujala, prosím, sdílejte ji na YouTube či na Facebooku, lajkujte stránky na Facebooku či YouTube kanál.