Angličtina je na prd!

„Angličtina je na prd,“ říká mi můj sedmiletý syn.
„A navíc tam chodí samí debilové. Já tam prostě chodit nebudu.“
Co s tím? Jak ho přesvědčit?

Jsem ochoten diskutovat o tom, jestli bude chodit na flétnu.
Ale do angličtiny chodit BUDE!
Logické argumenty, že se pak domluví na dovolené všude, nezabírají.
Co dál?

Filmy a knížky v angličtině!
Taky nezabírá. Co dál? Jsem zoufalý. Přece ho neodhlásím z angličtiny jen proto, že se mu nechce.

Mohl bych v nejhorším použít otcovskou autoritu.
No jo, ale jak to bude vypadat?
Do angličtiny sice chodit bude. Ale bude tak otrávený, že se bude koukat celou dobu z okna a stejně se nic nanaučí.

Proboha, co budu dělat?
Další myšlenka. Sice asi trochu mimo, ale už opravdu nevím, co mám dělat.
„Kryštofe, čím chceš v životě být? Jaké povolání bys chtěl mít? Co bys chtěl dělat, až budeš dospělý?“
Bez váhání odpovídá: „Budu inženýr v Legu. Budu plánovat, co se bude z kostiček stavět a naplánuju všechny lodě Star Wars.“

Takhle rychlou odpověď jsem nečekal. Jak toho mohu využít?
„A víš, že firma Lego je v Dánsku? A v Dánsku se mluví buď dánsky nebo anglicky. Takže pokud budeš chtít pracovat pro Lego a plánovat lodě Star Wars, tak budeš potřebovat umět anglicky. Jinak se tam nedomluvíš.“
Existenci Lega u Kladna jsem tak nějak zamlčel. 🙂
Syn pokývá hlavou a říká, jako by se nechumelilo: „OK, tak budu chodit do angličtiny.“

A bylo rozhodnuto.

Co má společného přesvědčování dítěte a zákazníka?

Je potřeba najít ten správný argument, který je důležitý pro zákazníka. Ne pro mne, ne pro dalších 50 zákazníků. Ale pro tohoto konkrétního.

Naučíte se to v tomto programu: