Řeknete zahraničnímu kolegovi: „Tohle není úplně ideální. Možná bychom se na to mohli ještě jednou podívat.“
Vy jste právě řekli: Je to špatně. Předělej to.
On však mohl slyšet: Je to v zásadě v pořádku. Raději to ale ještě jednou zkontroluj.
Jindy zvolíte opačný přístup: „Tohle je špatně. Musíš to udělat znovu.“
Vy máte pocit, že jste konečně byli jasní a srozumitelní.
Kolega ale mohl slyšet: Jsi neschopný. Nerespektuji tě. Už s tebou nepočítám.
A problém je na světě.
Úkol se neopraví.
Kolega se urazí.
Manažer získá pocit, že cizinec neumí přijmout kritiku.
Cizinec začne Čecha považovat za necitlivého hulváta.
Přitom ani jeden z nich nemusí dělat nic špatně. Jen každý používá jiná kulturní pravidla pro sdělování negativní zpětné vazby.
V některých zemích je kritika přímá. Problém se má pojmenovat jasně, protože upřímnost je projevem respektu. Jinde se negativní sdělení změkčuje, naznačuje a ukrývá mezi pozitivními větami. Přílišná přímost tam není známkou poctivosti, ale neomalenosti.
Zpětná vazba se totiž překladem do angličtiny nestává univerzální.
V pátém dílu série o kulturních rozdílech se proto podíváme na to, které země komunikují kritiku přímo a které nepřímo, proč se jejich styl historicky vyvinul právě tímto způsobem a jak s oběma skupinami jednat z české perspektivy.
A také na velmi aktuální příklad: proč může stejná věta znamenat něco jiného pro českého manažera a pro ukrajinského zaměstnance.
Protože nestačí vědět, co chcete říct.
Potřebujete také vědět, co druhý člověk skutečně uslyší.

Obrázek porovnává dva kulturně odlišné způsoby poskytování negativní zpětné vazby.
Vlevo je přímá negativní zpětná vazba. Chyby jsou pojmenovány otevřeně, jasně a konkrétně, bez náznaků a zjemňování. Tento styl šetří čas, omezuje nejistotu a očekává upřímnost. Jeho cílem je především rychlá náprava chyb a splnění požadovaných standardů. Pro lidi z nepřímých kultur však může působit tvrdě, útočně nebo ponižujícím dojmem.
Vpravo je nepřímá negativní zpětná vazba. Kritika je vložena mezi ocenění, doporučení a opatrné formulace. Důraz se klade na ohleduplnost, zachování vztahu, harmonie a důstojnosti druhého člověka. Cílem je podpořit jeho rozvoj a dlouhodobý výkon. Pro člověka z přímé kultury ale může být sdělení natolik jemné, že vůbec nepochopí, co má změnit.
Hlavní myšlenkou obráku je, že neexistuje jeden univerzálně správný způsob poskytování zpětné vazby. Vhodný styl závisí na kultuře, konkrétním člověku, situaci a výsledku, kterého chceme dosáhnout.

Jak to vypadá v jednotlivých zemích?
Rusové dávají naprosto brutální zpětnou vazbu. Často ji dokonce ještě dramatizují expresivními vyjádřeními (např. “nejhorší, co jsem kdy viděl”) nebo dokonce vulgarismy. Známé jsou případy, kdy kolemjdoucí na ulici neváhají nahlas komentovat vaše oblečení (a ne pozitivně).
Rusko má silnou hierarchickou tradici, kdy poměščici (statkáři vlastnící půdu) velmi tvrdě zacházeli s nevzdělanými nevolníky. Bolševická a později sovětská kultura pak převzala kritiku jako oficiální nástroj řízení společnosti. Na stranických, pracovních a někdy i školních schůzích se odhalovaly chyby, pojmenovávaly nedostatky a prováděla „kritika a sebekritika“.
Pozor ale v kritizování směrem nahoru. Tam to může narazit na hierarchii.
Chybu je dovoleno pojmenovat brutálně. Ne však každý má právo ji pojmenovávat.
Proto se nám v Čechách také často zdá, že ukrajinští pracovníci ve službách jsou “arogantní” nebo “nevychovaní”. Oni jen nejsou ze své kultury zvyklí používat “změkčovače” typu “prosím”, nebo “mohl byste …”
A zákazníka nevnímají jako někoho, ke komu by bylo potřeba se chovat s nějakou úctou.
Jsou velmi věcní ve své komunikaci. Pokud se jim něco nelíbí, bez obalu a bez emocí to řeknou. To zároveň znamená, že nerozumí náznakům. Pokud řeknete Němci: “Doporučuji, abys zvážil změnu svého chování,” tak ji skutečně zváží. Ale rozhodne se dle svého uvážení. Nebere to jako doporučení toto chování skutečně změnit.
Němec kritizuje přímo, protože vás považuje za profesionála a sobě rovného.
Proč Němci tak neradi balí kritiku do vaty? Nejspíš ne kvůli jediné historické příčině. Spojilo se zde několik tradic: pruská správa založená na dodržování pravidel, respekt k odbornosti a vzdělání, průmyslová potřeba přesnosti a především německá Sachlichkeit – schopnost oddělit věc od člověka.
Když Němec řekne: „Tento výpočet je špatně,“ nemusí tím říkat: „Jste neschopný.“ Říká pouze, že výpočet je špatně a je potřeba ho opravit. Z jeho pohledu by bylo méně profesionální chybu zabalit do tolika pochval a náznaků, že adresát nakonec nepozná, co má změnit.
Německá přímost proto není primárně projevem nepřátelství. Je projevem přesvědčení, že člověka respektujeme i tím, že mu sdělíme jasnou a použitelnou informaci.
Francouzi považují dobrý výkon za samozřejmost, o které není třeba mluvit. Pokud jsou nespokojení, dopodrobna rozebírají důvod své nespokojenosti. Vložené emoce mohou signalizovat míru nespokojenosti stejně jako to, že si řečnický souboj prostě jen užívají.
V minulém díle jsme si řekli, že Francouzi mají vysoce kontextovou kulturu – nevyjadřují se tedy přímo, ale naznačují. Zpětnou vazbu ale dávají velmi přímou. Jak to spolu souvisí?
Ve Francii může kontext chránit vztah, zatímco slova vedou spor. Účastníci znají společenský rámec a předpokládají, že ostrá debata není automaticky osobním konfliktem.
Typická porada proto může zvenčí vypadat dramaticky: lidé se přerušují, zvyšují hlas a říkají „to je nelogické“ nebo „s tím zásadně nesouhlasím“. Za deset minut spolu jdou na oběd. Američan může mít pocit, že se tým pohádal. Francouz má pocit, že konečně proběhla pořádná diskuse.
Češi málo chválí a zároveň se snaží kritikou neurazit, takže ji změkčují.
Je jim nepříjemné kritizovat, tento pocit vnitřního nekomfortu často cizinci brání pochopit skutečný obsah kritiky. Často také nedovedou kritizovat věcně a přecházejí na osobní kritiku, což je u spousty jiných národů přijímáno velmi negativně.
Američani mají naučený “feedback sendvič” = nejdřív pochvala, pak nespokojenost a nakonec vyjádření důvěry, že se to všechno tentokrát povede.
Britové se vyhýbají přímé kritice nebo přímému označení problému (understatement).
Známý je případ z roku 1982, kdy letu British Airways selhaly všechny 4 motory a kapitán to v komunikaci označil za “malý problém”.
Další příklady nepřímé komunikace Britů najdete v předchozím díle newsletteru.
Brazilci mohou být pro Čecha nepochopitelní, protože komunikují velmi emocionálně, ale při zpětné vazbě se snaží nepoškodit vztah.
Citlivost na negativní zpětnou vazbu je velmi velká, je potřeba si na to dávat pozor.
Zaměstnanec si může kritiku produktu či firmy vztáhnout i na sebe.
Největší citlivost na negativní zpětnou vazbu, zároveň snaha nepoškodit vztah. Což se může projevit tak, že daný člověk uctivě pochválí pozitivní věci a ke zbytku se nevyjádří. Už tím, že se k nim nevyjádřil, znamená, že s nimi není spokojen.
Japonec kritizuje nepřímo, protože i jako nadřízený musí chránit vaši tvář.
Každý má právo na svůj názor.
Pokud jste šéf / zadavatel, máte právo si určit podmínky.
Není třeba se schovávat za “to je správné”, protože to naopak může otevřít debatu na téma, co je správné.
POZOR:
Čím přímější kultura, tím více se musíte soustředit na obsah a odfiltrovat emoce. Hlavně ty svoje.
Čím nepřímější kultura, tím větší část zpětné vazby nenajdete ve slovech samotných. Musíte ji hledat ve vztahu, kontextu, tichu a v tom, co nebylo řečeno.
Toto není kompletní seznam rozdílů, toto je druhá dimenzi z osmi.
Pro další rozdíly se registrujte pro odběr dalších vydání newsletteru: https://www.linkedin.com/build-relation/newsletter-follow?entityUrn=7278996680778080256
Další díly série:
Čtěte dále:
Jak vybrat prodejní školení?
Zpátky na často kladené otázky
Kontaktujte mě:
Mailem
Domluvme si hovor (telefonní nebo video)
Trenér komplexního B2B prodeje, certifikovaný ve SPIN Selling a Challenger Sales
Publikováno: 3. srpna 2026